Novodobý Český Krumlov

V průběhu 15. století se ve správě města zavedl úřad purkmistra a konšelů (obdoba městské rady) a začala těžbu drahých kovů (hlavně stříbra, v menší míře i zlata). První polovina 16. století je považována za rozkvět díky rozsáhlým přestavbám Viléma z Rožmberka, nejznámějšího představitele svého rodu, který chtěl Krumlov rekonstrukcí hradu na renesanční zámek a přestavbou centra připodobnit evropským sídlům^[2]. Na svůj dvůr zval špičky z řad umělců, soudobých intelektuálů i alchymistů. Za jeho vlády došlo také ke spojení do té doby samostatných správních jednotek – Latránu a Starého města. Vilémovy velkolepé projekty však stály mnoho peněz a dohnaly rod Rožmberků téměř na pokraj pádu. Když se po jeho smrti ujal vlády bratr Petr Vok, musel část majetku, včetně Krumlova, roku 1601 prodat císaři Rudolfu II. Habsburskému. Císař na krumlovský zámek usídlil svého bláznivého nemanželského syna Julia d´Austria, který trpěl násilnickými sklony a který zde zavraždil svou milenku. Stal se tak předlohou oblíbené krumlovské pověsti o Donu Juliovi.

Krumlov měl před sebou nelehké časy.

Vypukla třicetiletá válka a město bylo postupně napadeno nejprve pasovskými^[3], pak císařskými a nakonec švédskými vojsky. V průběhu války panství přešlo z vlastnictví Habsburků do rukou Eggenberků jako výraz díků za finanční podporu v boji. Roku 1628 bylo v rámci českých zemí ustanoveno jako Vévodství krumlovské. Krumlovský zámek se opět stal oficiálním sídlem (české větve) rodu až za Jana Kristiána I. z Eggenberku, který také zahájil jeho barokní přestavbu.

Rod Eggenberků totiž nečekaně vymřel a panství mělo ani ne po sto letech opět nového majitele. Zdědili ho ve 20. letech 18.století Schwarzenberkové. Za jejich vlády byl zámek i některé další důležité stavby (například Plášťový most či Maškarní sál) přestaven v barokním stylu. Rod Schwarzenberků také podnítil stavbu jedinečného a dodnes funkčního Barokního divadla. Hlavní přínos jejich působení v regionu však byl především hospodářsko-ekonomický, se zaměřením na vodohospodářství, lesnictví, těžbu a infrastrukturu.

Zmiňme alespoň unikátní Schwarzenberský plavební kanál, který efektivně dopravoval dřevo do klíčových měst monarchie a který (především na Šumavě) pomohl k výraznému ekonomickému rozvoji. V Krumlově se otevřely tuhové doly, svůj provoz zahájila továrna na lišty a rámy, vznikla papírna ve Větřní a byla vybudována železniční infrastruktura v regionu. Bylo také – kromě nejmladší Budějovické brány – zbouráno hradební opevnění města.

Na přelomu 19. a 20. století se Krumlov stal okresním městem. Žilo zde přes devět tisíc obyvatel, z nichž dvě třetiny hovořily německy. Tato německá většina se nechtěla po první světové válce připojit k nově vznikající republice a vyhlásila tzv. Šumavskou župu, hlásící se k Rakousku. Město však obsadila československá armáda a jeho obyvatelé se vzdali bez boje – tímto se dosavadní název města Krumlov změnil na Český Krumlov. V meziválečném období město prosperovalo po všech stránkách. To skončilo až vpádem Wehrmachtu a následným připojením českého pohraničí (včetně Českého Krumlova) k Německé říši. Nutno dodat, že Schwarzenberkové se novým pořádkům statečně bránili, JUDr. Adolf Schwarzenberg dokonce odmítl Adolfa Hitlera při jeho příchodu do města přivítat a odepřel mu vstup na zámek. Na rodový majetek byla poté uvalena nucená správa, válka přinesla bídu a stagnaci. V roce 1945 byl Český Krumlov osvobozen americkými vojáky, na základě nuceného odsunu následně přišel o většinu svých původních obyvatel, již byli záhy nahrazeni přistěhovalci.

 Majetek Schwarzenberků byl protiústavně vyvlastněn, původní podniky znárodněny. Vystavila se nová panelová sídliště, administrativní budovy, budova nemocnice a byla vytvořena Objížďková ulice, silniční obchvat kolem města. V roce 1963 se centrum města stalo tzv. městskou památkovou rezervací. Památková péče o historické domy byla až do revoluce nevalná, alespoň ale nedošlo k žádné nové výstavbě v historickém jádru. Omšelé krumlovské domy si tedy v drtivé většině musely počkat na své renovace do porevolučních let, kdy byly investovány nemalé finanční prostředky do obnovy města. Díky své znovuobjevené kráse bylo město a zámek Český Krumlov roku 1992 slavnostně zapsáno na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

[1] Osud židovského obyvatelstva v Českém Krumlově byl ale od samého počátku, kdy došlo k jejich prvnímu usídlení  v první pol. 14.století, pohnutý. Již o století později byl pobyt Židů díky rostoucí nesnášenlivosti jak ze strany šlechty tak ze strany měšťanů zakázán, a tento zákaz platil až do první poloviny 19.století! Na samém počátku 20.století se tedy zdejší, vzhledem k předchozím okolnostem, skromná židovská obec dočkala výstavby Synagogy. Ta fungovala pouze třicet let do roku 1938, kdy došlo k zabrání Sudet. Stavba se však dochovala do dnešních dní a po rozsáhlé opravě v roce 2012 slouží částěčně jako kavárna a místo pořádání kulturních akcí.

[2] V době Viléma z Rožmberka byl na krumlovském zámku založen chov medvědů, kvůli údajné spřízněnosti Rožmberků s italským rodem Orsini (Orsa  lat.medvědice). Tato tradice byla po celá staletí (byť s přestávkami) udržována a dochovala se až do dnešních dní. Medvědi jsou k vidění v hradním příkopu na I. nadvoří zámku.

[3] Důležitou roli při vpádu pasovských vojsk sehrál Petr Vok z Rožmberka, když vojáky vyplatil a zamezil tak plenění města, přestože Krumlov té době jeho rodu již nepatřil.