Schwarzenberský plavební kanál
Schwarzenberský vodní kanál je vodní kanál na Šumavě, který spojuje jeden z přítoků Studené Vltavy s rakouskou řekou Große Mühl, která je přítokem Dunaje. Kanál byl postaven v letech 1789 až 1822 podle navrženého projektu architekta Josefa Rosenauera. Kanál získal jméno dle části Šumavy, která v té době spadala do vlastnictví knížete Schwarzenberga.
Myšlenka spojení řeky Vltavy a Dunaje vznikla již v polovině 14. století, k uskutečnění odvážného nápadu došlo ale až na konci století osmnáctého, v době, kdy se dřevo stalo vysoce nedostatkovým zbožím, a jeho cena začala stoupat. V pohraničních jihočeských oblastech zůstaly díky špatným přístupovým cestám nevyužité velké plochy lesa, za účelem dopravy byl proto vybudován Schwarzenberský plavební kanál, jedna z nejpodivuhodnějších vodních staveb své doby. Kanálem bylo možné dřevo ze Šumavy splavit a následně dopravit až do Vídně, díky tomu se podařilo hospodářsky využít lesní bohatství z doposud nepřístupných míst. Návrh na zřízení kanálu zpracoval v roce 1775 architekt Josef Rosenauer, který svou prací vzbudil obdiv i zděšení. S výstavbou se však začalo až o deset let později: nejprve byl postaven úsek kanálu do potoka Zwettelbach k potoku Hefenkriegbach, který ústí do Vltavy u obce Hory. Později byl kanál doveden až k Jezernímu potoku, který vtéká do Plešného jezera. Následně byla stavba tzv. „starého kanálu“ dokončena až k Jelenímu potoku, v celkové délce 39,9 km. Počáteční obavy, zda voda z přítoků postačí ke splavení dřeva, se nepotvrdily. Roku 1791 proběhla úplně první souvislá plavba dřeva po celé délce kanálu – polena plula Schwarzenberským kanálem přes řeku Mühl do Neuhausenu, kde bylo vybudované přístaviště. Zpracované dříví bylo přebíráno na konci léta, aby do zahájení plavby stačilo řádně vyschnout. K plavení se vybírala pouze kvalitní, rovná a zdravá polena o délce dvě a půl až tři stopy. Polena bylo třeba nejprve dopravit z vysokých horských svahů na břeh kanálu. Protože ještě nebyly vybudovány pevné dopravní cesty, sváželo se připravené polenové dříví z hor v zimě pomocí saní. S plavbou se začínalo na jaře, když tající sníh naplnil přítoky kanálu dostatkem vody. Nárůst těžby dřeva vyvolal potřebu zvýšení počtu pracovních příležitostí. Za prací sem přicházeli lesní dělníci a zakládali se nové dřevařské osady. Díky tomu začaly vznikat nové vesnice jako je Nová Pec, Stožec, Nové Údolí a řada dalších s typickou architekturou horských dřevěných domů. Dobrý odbyt dříví vedl k myšlence dokončit stavbu kanálu podle původního projektu, v roce 1822 byla tedy dostavena druhá část takzvaného „nového kanálu“ od Jeleního potoka až k bavorským hranicím pod Třístoličníkem. Celková délka kanálu je 44 km.
+420 602 272 442
www.schw-kan.com/